Bali Bohemia
charakter článku: Články, reportáže, rozhovory
oblast: Bali
sekce: Bezpečnost, Osobnosti, Dějiny
vydáno: 11.10.2012, autor: Pavel Zvolánek

Indonésie retro: Bohové z Bali neodešli

Reportáž z roku 2005

Trojice útočníků z indonéského ostrova Bali má být do konce měsíce popravena. Amrozi bin Nurhasjim a jeho dva společníci jsou odsouzeni za teroristické útoky z roku 2002, při kterých zahynulo 202 lidí. Zatímco se čas odsouzenců krátí, Bali se snaží s pozůstatky tragédie vyrovnat.

Balijské pláže osiřely
Balijské pláže osiřely

Jimbaran je kouzelné místo. Z levé strany zátoku svírá kopec připomínající spícího krokodýla, na pravoboku na samém horizontu ladně přistávají obří letadla, která jakoby sedala přímo do moře. A úplně nejúchvatnější jsou podvečery. Sluneční kotouč se pomalu sesouvá z oblohy, dokud definitivně nezmizí ve vlnách. 
Na romantickou večeři do některé z místních restaurací vyrostlých přímo na pláži zajde každý den až dva tisíce lidí. Přitom právě v těchto místech prvního října 2005, skoro tři roky po prvních teroristických útocích, vybuchla jedna ze tří bomb, která zabila dvaadvacet lidí včetně tří sebevražedných atentátníků. Život jde prostě dál i na Bali.
Rodák z Jimbaranu Wayan Agus se vrátil domů z Austrálie těsně před výbuchem, aby pomohl svému bratranci otevřít restauraci v těsném sousedství nešťastného Café Nyoman. Vzpomínky na večer prvního října se mu slévají. Uvolněná atmosféry, žertování s australskými kamarády - a pak výbuch doprovázený horečnatým křikem přátel utíkej, utíkej, utíkej. „Když na to budeme stále myslet, nebudeme moci dělat vůbec nic,“ říká Wayan, který se k minulosti již nechce příliš vracet. Nic jiného mu ostatně ani nezbývá, jeho rodina investovala do restaurace okolo osmdesáti tisíc dolarů. Ta teď zeje prázdnotou.  Pro lidi z Jimbaranu, sevřené v koloběhu půjček a splátek, se čas bez turistů vleče pomalu. Přesto nechtěli začínat znovu dříve, než se místo celé tragédie rituálně očiští. Ostrované věří v existenci nadpřirozených sil. „Lidé občas slýchají pláč  zemřelých. Uspořádali jsme velký obřad. Kdybychom jej neudělali, duchové by mohli odrazovat hosty,“ říká Nyoman. 

Svatba musí počkat
 
Na návrat starých dobrých časů čeká i čtyřiadvacetiletá Ilu z restaurace Tree Houses v Kutě, jednom z nejznámějších balijských letovisek. Krátce před říjnovým atentátem začala šetřit na svatbu, teď na ni zase může zapomenout. Turistická sezona se jí promítá do počtu účtenek, které během večera posbírá. Ve starých dobrých časech jich bývala stovka za večer, po první bombě sotva pět, nyní do její restaurace zajde okolo patnácti hostů. „Je to pro nás hodně těžké. Ceny benzinu stouply o sto procent, kvůli teroristům jsme přišli o hosty, a tak máme i menší platy,“ říká Ilu s pohledem upřeným na obchůdky muslimských přistěhovalců ze sousední Jávy. „V každém náboženství najdete dobré i špatné lidi. Muslimů se nebojím, stejně tak se nebojím, že by se mi mohlo něco stát. Máte-li zemřít, tak si den nevyberete,“ pokrčí rameny. 
„Zaskočilo nás to. Vůbec jsme nečekali, že by k něčemu podobnému mohlo na Bali opět dojít,“ připouští ředitel balijského úřadu pro turistiku Gade Nurdžája. Bomby na Bali  vybuchly poprvé 12. října 2002. Při atentátech před kluby Sari a Paddy v Kutě zahynulo 202 lidí. Ostrov, jehož osmdesát procent obyvatel je nějak spojeno s turistikou, se ocitl na kolenou. Tehdejší hromadný úprk cizinců je však už minulostí. Místní úřady věří, že má pravdu Světová turistická organizace podle níž se turisté stali v posledních letech vůči nebezpečí terorismu imunnější a začínají ho zahrnovat mezi rizika svého života. „Miluji Bali a nikdo mne nedonutí ho opustit,“ říká Brit Carl, který pracuje v jednom z luxusních hotelů nedaleko Jimbaranu. 
„Něco podobného se dnes může stát kdekoliv. Podívejte se, kolik lidí umírá na silnicích. A přestanete kvůli tomu jezdit autem?“ ptá se australský konzultant Frank, který žije na Bali již devět let. 
Ředitel Gade Nurdžája si udržuje optimismus. „Tentokrát se snad turisté vrátí rychleji než po prvním atentátu,“ říká s nadějí, že letošní léto by mohlo již odpovídat stavu obvyklému před atentáty. „Ted hlavně musíme zvýšit bezpečnost na ostrově, vždyť nejde jenom o turisty, ale také o nás.“ Jenomže turisté sem přijíždějí právě i kvůli zdejší uvolněné atmosféře - přehnaná bezpečnostní opatření by Bali mohla vzít část jeho kouzla. 
„Policie dokonce uvažuje o tom, že si do Kuty nebude moci nikdo přinést žádný baťůžek, to už je paranoia,“ říká Edy, majitel místní cestovní kanceláře. Přesto ani on neskrývá své obavy. “Když to bylo poprvé, byla to náhoda, teď už to ale říct nemůžeme, co když se to stane znovu“. Něco se musí změnit, shoduji se všichni. „Dřív turisté nechtěli policii v ulicích vidět, teď ji potřebují,“ říká Nurdžája. 

Seznam obětí teroru na Bali
Seznam obětí teroru na Bali

Receptem je banjar
 
Po léta žilo Bali, hinduistický ostrůvek obklopený indonéskou muslimskou většinou, v obavách, zda se jeho unikátní kultura nerozpustí s příchodem turistů nebo přistěhovalců z Jávy. Bali je součástí Indonésie a jako takové jenom stěží může regulovat příchod lidí z jiných částí souostroví.
„Jakarta nás musí ochránit, pokud to nedokáže, budeme se muset chránit sami. Samozřejmě v rámci Indonésie, ale v nějakém jiném uspořádání. Třeba něco na způsob Hongkongu. Nemůžeme jenom odvádět daně a být vystaveni teroru,“ rezolutně říká majitel Paddy baru Gade Wiratha.
„Nevíme, jaké cíle teroristé sledují, co chtějí. Odmítáme je proto spojovat s nějakou ideologií nebo náboženstvím,“ popírá zhoršení vztahů mezi muslimy a hinduisty už vzpomínaný Gade Nurdžája. „Pokud tady žijí, pracují, pokud víme, odkud přišli, jsou vítáni a nikdo je odtud nevyhání,“ říká o muslimech další obyvatel Bali, třicetiletý hinduista z Jimbaranu. Podobnou toleranci však nemíní uplatňovat vůči podezřelým přistěhovalcům. Jednoho z nich, který mu nedokázal zodpovědět, co na Bali hledá, osobně přivedl k šéfovi místního banjaru. Právě banjary, specificky balijské tradiční komunity, mají být jednou z odpovědí na hrozbu teroru. Dříve platilo, že každý Balijec musel být součástí nějakého banjaru a každý nový příchozí nebo host musel být do čtyřiadvaceti hodin registrován. Jenom v turisticky silně exponované Kutě nalezneme dobré čtyři stovky banjarů. 
Jejich role však v posledních letech začala slábnout. „Šéfové banjarů se leckdy starají více o svůj obchod než o chod celé komunity. Podobně Balijci začínají podléhat individuálnímu způsobu života. Dříve jsme věděli o každém z našeho banjaru, dneska, kdybych se zeptal souseda, odkud je, odpověděl by mi, co je mi po tom,“ říká Ngurah Ambara z Denpasaru. Statisticky patří dnes Bali k nejbezpečnějším místům v zemi. V Indonésii na jednoho policistu připadá průměrně tisíc lidí, na Bali třista. Nyní by se součástí celého lokálního bezpečnostního systému měly stát i banjary. A balijští muslimové, zapojení v banjarech, se mají účastnit všech jeho aktivit s výjimkou náboženských.  

 Snad pomohou modlitby
Snad pomohou modlitby

Hněv v Kepaonu
 
Kepaon je malá balijská vesnička s okolím jako vystřiženým z turistických pohlednic. Úzká silnička se vine mezi rýžovými políčky, kterými se batolí housata. Vítr si v rýžovišti lehce pohrává se strašáky na zahánění ptáků i s korunami kokosových palem. Kdyby se ale měřila hladina hněvu na ostrově, v Kepaonu by pravděpodobně dosahovala jedněch z nejvyšších hodnot. V tomto idylickém sídle, jehož počet obyvatel se počítá na stovky, žije osm žen, jejichž muže před čtyřmi lety zabili teroristé.
„Nechci na to myslet, ale stále se mi to vrací. Zejména  když na Bali znovu vybuchly bomby,“ říká se slzami v očích devětatřicetiletá Made Ratnitiasih. Stojíme v prostém, neomítnutém domku s plechovou střechovou a bambusovým plotem, který si společně s manželem pronajali na deset let. Jeho fotografie visí na stěně ve skromně zařízeném obývacím pokoji. 
Stejně jako mnoho dalších mužů z vesnice byl taxikářem, který často v noci čekal na zákazníky na Legianu, jedné z nejrušnějších tříd Kuty. A stejně jako sedm dalších mužů z vesnice nepřežil výbuch před dvěma tamními kluby. Zůstaly po něm tři děti a vdova, která se protlouká životem s podporou jedné z nadací zřízených ve prospěch pozůstalých po obětech atentátu a příležitostnou prací. „Nenávidím je, zejména Amroziho s tím jeho věčným úsměvem. Přeji si jediné, aby co nejdříve zemřeli,“ říká na adresu dopadených teroristů. Ve svém rozhořčení není sama. Tisícihlavý dav žádající Amroziho smrt se v předvečer třetího výročí balijského útoku pokusil napadnout vězení Kerobokan, kde byli teroristé odsouzení k  smrti za podíl na prvním balijském atentátu umístěni. Krátce poté nechaly úřady odsouzence převézt do elitního vězení na Jávě, přezdívaného indonéský Alcatraz, kde se ocitli mimo jiné i ve společnosti nejoblíbenějšího syna bývalého indonéského prezidenta Suharta Tommyho. 
Hněv balijské veřejnosti, ještě více rozjitřený dalšími pumovými útoky to však neutišilo. Spíše naopak. „Amrozi vraždil na Bali a na Bali také musí zemřít,“ říká za všechny zaměstnanec restaurace v Jimbaranu, která se stala terčem posledního z útoků. 
Převoz teroristů na Jávu u některých z Balijců umocnil dojem, že jsou pod státní ochranou. Podobné pověsti ke zklidnění emocí nepřispějí. Z osmi obětí teroristů z Kepaonu byla polovina muslimů. V samotné vesničce vyznavači obou náboženství po léta žijí bez jakýchkoliv problémů. „Lidé tvrdí, že teroristé jsou jiní muslimové,“ říká Made Ratnitiasih. Po chvilce však dodává “Ale já si tím nejsi zcela jista.“
Muslimský taxikář sedící na schodech památníku obětem prvního balijského teroru má radikální názory. „Jsou to zvířata, ne lidi, nezaslouží si žít.“ Monument stojí na vrcholu trojúhelníku tvořeného zničenými bary. Zastavuje se u něj hodně lidí. Leckdy mladí Australané. Bez trička, jenom v bermudách s plechovkou piva a fotoaparátem. Tohle místo jim připomíná, že prázdninový ráj už vzal za své. 
„Odkud jste,“ ptá se balijský mladík postarší dvojice a ukazuje jim seznam obětí z Německa. Mladý Australan se modlí pod červeným přehozem a nechává se fotit s nápisem „Kultury jsou rozdílné, ale duch je společný“. Obří fotografii Angely Sylvii Rose Golatty nelze přehlédnout, mezi jmény na památníku má číslo třicet. Do dvacátých narozenin ji zbývalo pět dní, květiny a věnce zakrývají text, ze kterého vystupují pouze dvě slova. „Zavraždili, teroristé“. Fontánka u památníku tiše přede, nebýt tragických vzpomínek bylo by to ideální místo ke krátkému posezení. 

Neodmyslitelné spojení - Bali a rýže
Neodmyslitelné spojení - Bali a rýže

Kráska v obývacím pokoji
 
V nedalekém klubu Paddy je už dnes vše jako za starých časů. Číšnice se usmívají a místní kapela vám ochotně zahraje, o co si řeknete. Od nejrušnější ulice v Kutě, Legianu, vás odděluje splývavý závěs, u vchodu vás zkontrolovala ochranka a brzy vytušíte, že někteří přítomní civilisté nejsou jen obyčejnými hosty. 
Přesto se nemůžete mrazivého pocitu, vždy, když se vám za zády ozve projíždějící auto. Původní klub Paddy leží jenom stovku metrů od svého nástupce. Zbylo po něm jenom parkoviště v sousedství památníku obětem první balijské bomby. „Nikdy jsem nepochyboval, zda bar znovu otevřeme. Teroristé mi mohou zničit budovu, ale nemůžou zničit značku Paddy,“ rezolutně říká Gade Wiratha. Majitel Paddy je na místní scéně veteránem. Pamatuje ještě doby, kdy Kuta byla místem, kde se procházeli jenom hippies. Svůj první bar otevíral před pětadvaceti lety, dnes se jeho impérium rozrostlo na dvaačtyřicet podniků. 
Turisty nemůžete na Bali poslat v osm večer spát,“ obhajuje existenci diskoték a barů na ostrově, kam více než polovina z návštěvníků přijíždí kvůli unikátní hinduistické kultuře, místním tradicím a náboženství, které je do života Balijců vrostlé pevněji než kořeny kokosové palmy. 
„S našimi bohy musíme žít v rovnováze,“ říká Nyoman Wardawan. Jako státní úředník z Batubulanu vás nebude přesvědčovat o existenci nadpřirozených sil, přestože se prý ve svém domě občas setkává s krásnou dívkou s dlouhými vlasy, která sedává na pohovce v obývacím pokoji. Mluvit s ní nemůže, protože zjevení nepochází z tohoto světa, a bát se jí nemusí, protože ho nijak neobtěžuje, jenom nesmí zapomenout na každodenní obětiny. 
„Možná, že tím, co se stalo, nám bohové chtějí ukázat, že jsme polevili v naší víře,“ nadhazuje Nyoman. „Musíme se více modlit, abychom bohy usmířili,“ souhlasí jedenadvacetiletá Uli, která si je však stejně jako mnoho dalších jistá, že přes všechny tragédie bohové Bali neopustili. 
 

Facebook:




Související fotografie




Související videa




Související články










Asean.cz - informace o zemích jihovýchodní Asie:
Barma/Myanmar, Brunej, Filipíny, Indonésie, Kambodža, Laos, Malajsie, Singapur, Thajsko, Vietnam, Východní Timor
Indonésie.Asean.cz: Indonésie retro: Bohové z Bali neodešli , Reportáž z roku 2005
Indonésie © 2009 - 2019 Marten & Louis s.r.o.