Bali Bohemia
charakter článku: Články, reportáže, rozhovory
oblast: Papua
sekce: Příroda, Obyvatelstvo, Zvyky
vydáno: 1.7.2013, autor: Pavel Zvolánek

Indonésie: Korowajové - stromoví lidé


O západní polovině ostrova Nová Guinea se obvykle píše jako o jednom z posledních bílých míst planety. Ten, kdo se vypraví do některé z domorodých vesnic v centrální vysočině, uslyší píseň o muži, který se po mnoha letech vrací do svého domova a překvapeně pozoruje, jak se zde změnil život. Papua již není vůči okolnímu světu imunní, přesto zůstává jednou z posledních výsep téměř nedotčených moderním světem.

Tady žijí Korowajové

Korowaj foto One-Two B Hunter
Korowaj foto One-Two B Hunter

 Izolovanost jednotlivých částí tohoto teritoria  je úměrná použitým dopravním prostředkům. Indonéskou metropoli Jakartu se střediskem provincie Jayapurou spojují stomístná dopravní letadla, pro cestu do Wameny klesá přepravní kapacita na polovinu, odtud pak létá jen čtyřmístná cessna. Přistávací dráha v Yanirumě, vyrvaná okolní džungli, je poslední leteckou zastávkou, dál lze pokračovat pouze lodí nebo po svých. A právě tady žije jeden z nejizolovanějších kmenů Papuy - KorowajovéStrach z lidí i moskytů přenášejících smrtonosnou malárii žene Korowajw do korun stromů, v nichž stavějí své domy. Asi 3000 příslušníků tohoto etnika předchází bojová pověst. Kanadský lékař Ken Dresser, který zde žije již třicet let, se s Korowaji setkal pouze jednou, když byl do jeho nemocnice převezen těžce zraněný muž. Od něho pak slyšel příběh o návštěvě dvou korowajských rodin. Domácí nabídli příchozím jídlo, kteří ho však odmítli. Toto gesto ve zdejším kraji znamená "přišel jsem tě zabít." hostitelé přesto nechali návštěvu u sebe přespat, ale v noci se strhla strašlivá řež. Muž, jenž skončil na operačním sále, byl jediným, kdo se skokem z dvanáctimetrové výšky zachránil.
 První setkání s Korowaji jejich pověsti vůbec neodpovídá. Podáváme jim ruce, ale bojí se nás dotknout, vyhýbají se batohům položeným na zemi. Lovec přicházející z džungle k nám přistupuje s bázlivou opatrnost až po čtvrthodině nesmělého pozorování, jeho těkavý pohled připomíná vyplašené zvíře. Obyvatelé některých korowajských domů vytvářejí konstrukci téměř podobnou žebříku, ovšem jednotlivé příčky jsou mnohem chatrnější. Většinou však jedinou přístupovou cestu tvoří zakřivená tyč se záseky. Korowajové se po těchto tyčích učí lézt od dětství, takže záhy dosahují zručnosti, která jim umožňuje nahoru doslova vylétnout. Není divu, že se při sledování našeho pokusu o výstup po špatně ukotvené tyči dobře baví.

Až přijde bílý muž

Jeden stromový dům, asi čtyři metry široký a deset metrů dlouhý, obývá ve výšce okolo dvanácti metrů asi deset lidí. Naším příchodem se chýše značně zatíží. V okamžiku, kdy všichni přecházíme k jedné straně, se pořádně naklání. Jako první ztrácejí ostych děti, s muži nás sbližuje společně vykouřená dýmka. Zeny zatím sedí za stěnou, která dům půlí. Základní stavební materiál poskytuje ságová palma, jedna z nejdůležitějších místních rostlin. Ságo tvoří hlavní součást potravy, již obohacují také larvy žijící v jeho kůře. Kromě toho Korowajové pěstují sladké brambory, loví kasuáry nebo hady a v pralesních říčkách chytají raky. Přesto však nedostatek jídla zůstává jedním z hlavních problémů jejich života. Pouze výjimečně potkáváme člověka vyššího věku. Tady se umírá brzy, soupeři jsou příliš silní - hlad, nemoci, ale také sami lidé.Během válek se ve stromových domech ukrývají ženy a děti, zatímco muži ozbrojení luky a šípy válčí na zemi.
  Stoupne-li riziko napadení, projeví se to na výšce domů, které putují ještě více nahoru. Ve chvíli, kdy jejich okolí přestane poskytovat dostatek potravy, přestěhuje se rodina na jiné místo. Uprostřed tropického pralesa vznikne další mýtina, objeví se zde nový dům a začne další kolo zápasu o přežití. Korowajové mají štěstí, že jejich území není dosud zajímavé pro průmyslové využití a příliš náročné podmínky brání masovému turismu. Těžko však předpokládat, že právě oni budou výjimkou, které se moderní svět obloukem vyhne.
  V roce 1969 tisícovka vybraných obyvatel takzvaným aktem svobodné vůle rozhodla o připojení tehdejšího Irianu k Indonésii. Korowajové, jež tímto referendem přešli od holandských kolonizátorů pod správu jiného státu, o této historii nemají bezpochyby ani tušení, svoji budoucnost však předpovídají s děsivou jistotou. Podle kolujících pověstí jejich svět zanikne s příchodem muže s bílou kůží. Ti, kteří se skrývají hluboko v nitru deštného pralesa a vetřelce odrazují sprškou šípů, se svůj osud snaží co nejvíce oddálit. 

Dům Korowajů  foto One-Two B Hunter
Dům Korowajů foto One-Two B Hunter

Facebook:




Související fotografie




Související videa




Související články










Asean.cz - informace o zemích jihovýchodní Asie:
Barma/Myanmar, Brunej, Filipíny, Indonésie, Kambodža, Laos, Malajsie, Singapur, Thajsko, Vietnam, Východní Timor
Indonésie.Asean.cz: Indonésie: Korowajové - stromoví lidé ,
Indonésie © 2009 - 2019 Marten & Louis s.r.o.