charakter článku: Pohlednice Cizincům v přístupu k Badujům brání jejich přísné zákony a rigidní systém, který komunitu ochránil před vlivem okolního světa.Technicky není cesta k Badujům nijak složitá. Jejich vesnice leží sto dvacet kilometrů západně od indonéské megapole Jakarty, přeplněné vším tím, co tady na dosah Mount Kendengu nenajdete.
Julie klečí na podlaze bambusového domku. Jako Indonésanka může v doprovodu někoho, kdo má s Baduji kontakt, do jejich vesnice vstoupit. Pětatřicetiletá obchodnice z Jakarty je jednou z řady těch, kteří v poslední době k Badujům přicházejí. Jako na strážce dávných tradic se na ně obracejí ti, kteří doufají, že jejich mystérium může posloužit ryze současným účelům.„Slyšela jsem, že mnoha lidem se po návštěvě Badujů začalo mnohem více dařit v obchodě nebo výhodně prodali svůj dům. Proto jsem tady,“ říká Julie, která si podle pokynů s sebou přinesla krabici s parfémy a vonné tyčinky. S bratrem a sestrou teď čeká završení své mise.Dům duchovního vůdce Badujů stojí osaměle mimo vesnici, kde se domy, postavené ryze z přírodních materiálů bez jediného hřebíku nebo použití jakýchkoli železných nástrojů, téměř dotýkají střechami a po nerovných kamenitých chodnících klopýtají s nůšemi lidé vrhající na nečekaného návštěvníka krátký pohled vyplašeného zvířete.Dům, který je cílem všech návštěv zvenčí, však leží až za dřevěnými sýpkami na svahu rýžového pole. V ohništi před bambusovým zápražím jemně praská a nad ním se houpe zavěšený obří škorpion.Svět Badujů se vměstná na plochu asi padesáti čtverečních kilometrů, což je desetina rozlohy Prahy. Ve čtyřiceti vesnicích jich tam žije okolo osmi tisíc. Méně ortodoxní většina bývá označována jako vnější Badujové (Badui luar). Tři vesnice asi o osmi stech lidech náležející k vnitřním Badujům (Badui dalam) představují poslední zbytky několika desítek skupin, které přestály na Jávě vpád islámu a v jejichž víře se smísil hinduismus s buddhismem a animismem.Každý rok jejich kněží vykonávají na odlehlém místě rituál, během kterého se modlí i za dobro celého světa. Podle jejich víry tento obřad nemůže nikdo jiný vykonat, protože nikdo jiný z lidských bytostí nežije tak blízko duchovnímu světu jako oni. Bez jejich modliteb by svět mohla postihnout katastrofa nevídaných rozměrů.Svět Badujů je plný tabu, která jim brání přijímat výdobytky moderní světa, přestože se s ním mohou setkávat. „Vnitřní Badujové se mohou vydat na cestu do Jakarty, ale musejí jít pěšky, nesmějí se svézt autem. Pokud by toto pravidlo porušili a jejich ,král‘ se o tom dověděl, museli by opustit vesnici a přidat se k vnějším Badujům, jejichž vesnice slouží jako bariéra chránící vnitřní Baduje před vnějším světem,“ říká Karim, který je pro Julii a její rodinu kontaktem otevírajícím cestu do vesnice.
Ničemné a milé zlato
Nárůst podobných návštěv ohrožuje badujský způsob života. Pro průvodce z okolních javánských vesnic jejich záhadná minulost i spirituální přítomnost nabírá obrysy zlatého dolu, jehož vidina si klestí cestu i do ortodoxních vesnic. V přítmí domu mimo dohled ostatních jsou někteří z vnitřních Badujů ochotni porušit jedno z tabu svého etnika a svolí k fotografování.„Nevím, jestli mi tahle cesta nějak pomůže. Zrovna se mi daří, ale proč nezkusit něco, aby se mi vedlo ještě líp,“ říká Julie, které na cestu k Badujům z Jakarty a zpět stačil jediný den.Vypadá to jako antropologický zázrak, ale jedna z posledních moderním světem nedotčených etnických skupin nežije skrytá v hluboké izolaci kdesi uprostřed nepřístupné džungle. Do poslední javánské vesnice vede silnice, odtud pak není k Badujům dále než třicet minut chůze.Jejich tradice přetrvaly vládce javánských království, holandské kolonizátory a drží se za nezávislé Indonéské republiky. Více než čtyři století předávají spirituální lídří nastupujícím generacím odkaz, že vše má být zachováno tak, jak se zrodilo.Zastání před plánovým vzděláním svých dětí nalezli Badujové i u bývalého prezidenta Suharta, známého zájmem o vše, co je spojeno s mystikou. Dokonce dal hranice jejich území vymezit pěti sty sloupy. Do badujské vesnice nalezl cestu i jeden z jeho nástupců v prezidentském paláci, Abdurrahman Wahid alias Gus Dur (v úřadě v letech 1999-2001).Uzavřeni ve skořápce svého spirituálního světa, aniž představují jakoukoli hrozbu pro své okolí, zatím přečkali Badujové všechny prezidenty.
Indonésie © 2009 - 2024 Marten & Louis s.r.o.
