charakter článku: Články, reportáže, rozhovory Naděje umírá poslední. Byt po pětatřiceti letech již bliká jenom hodně malým plamínkem. Přesně tak dlouho trvá pátrání po Trubusovi, talentovaném malíři ze střední Jávy, který zmizel během bouřlivého času údajného komunistického pokusu o převrat v září 1965.
"Byl něco jako můj strýc, proto se snažím zjistit, co se s ním stalo," říká malíř Gono, který ve svém ateliéru v Yogyakartě uchovává dokumenty spojené s Trubusem. Výtvarníkův osud se vejde do jediného igelitového sáčku - fotografie z druhé strany popsaná básní věnovanou umělcově manželce, cestovní pas, který využil pouze při cestě do Prahy, dekret, kterým byl jmenován členem regionálního parlamentu.V době Sukarnovy vlády se umělci hřáli na výsluní přízně. První indonéský prezident je považoval za významnou součást svého plánu na budování státu. Gono se narodil v umělecké rodině a jeho otec patřil k Sukarnovým oblíbencům. "Okolo otcova ateliéru se soustředila celá komunita. Malíři zde společně žili a společně také pracovali. Otec je naučil skutečné disciplině, ke svým obrazům zasedali již brzy ráno a intenzivně pracovali," vzpomíná Gono, který se jako dítě stal modelem pro jedno z uměleckých děl, představoval školáka píšícího slovo NASAKOM, zkratku, která symbolizovala Sukarnovu ideu o spojení tří hlavních proudů indonéské společnosti - nacionalistů, muslimů a komunistů.
Šedesátá léta však zastihla Indonésii silně rozdělenou. V zahraniční politice se Sukarno vydal na cestu konfrontace se západem. Spojeným státům vzkázal ať jdou se svojí pomocí do pekel a v roce 1964 vystoupil z OSN. Na domácí scéně stále silněji narůstalonapětí mezi komunisty na jedné straně a muslimy a armádou na straně druhé. Komunistická strana Indonésie,PKI, představovala se svými dvěma miliony členy nejpočetnější organizaci mimo komunistický blok. Tlak na urychlení pozemkové reformy prohluboval rozpory mezi komunisty a převážně muslimskými pozemkovými vlastníky. Také armáda, která si v Indonésii vytvořila pozici státu ve státu, pozorovala stoupající vliv komunistů s obavami. To,co přišlo, označil časopis Time za pro Západ nejlepší zprávu z Asie a CIA popsala jako jedno z největších vraždění v dějinách 20.století.
Skutečné pozadí událostí ze 30.září 1965 zůstává dodnes zahaleno tajemstvím.Skupina levicových důstojníků vedená plukovníkem Untungem se pokusila o vojenský převrat a zavraždila šest předních generálů. V nastalé naprosto nepřehledné situaci vyrostla hvězda generála Suharta. Velitel strategických armádních záloh, který ze záhadných důvodů nebyl na likvidačním seznamu pučistů, což povzbudilo pozdější dohady, že byl s nimi spolčen, rychle převzal kontrolu a během jediného dne pokus o převrat potlačil. Puč byl připsán komunistické straně a její členové a sympatizanti byli v následujících měsících zlikvidováni. Podle některých odhadů bylo v Indonésii zabito okolo půl milionu lidí, dalších čtvrt milionu bylo internováno. Jenom na ostrově Bali, kde vraždění nabylo až mystického charakteru, bylo zabito pět procent obyvatel.
"Bylo mi tehdy devět let.Nerozuměl jsem, proč vojáci neustále přivážejí do vězení další a další lidi.Ptal jsem se otce,co udělali, když je zavírají.Odvedli také našeho oblíbeného učitele dějepisu. Vězení stálo hned vedle školy, takže když jsme vylezli na palmu, viděli jsme ho, jak chodí po dvoře. Něco psal a pak nám přes zeď hodil papír, kde stálo, že chce koupit cigarety. Tak jsme se všichni ze třídy složili a stejnou cestou mu je dopravili," vzpomíná Gono, pro kterého na podzim 1965 skončilo idylické dětství. Umělci, kteří byli těsně spojeni s komunisty, putovali bez soudu do vězení. Gonův otec na Sukarnovu radu sice nikdy do PKI nevstoupil, přátelství s prvním prezidentem však nebylo do příštích let nejlepším doporučením. Knihy, ve kterých schází Sukarnova fotografie, svědčí o strachu, který zavládl.Trubus žijící v malém městě na úpatí jedné z nejaktivnějších indonéských sopek Merapi, beze stopy zmizel.Střední Jáva jako jedna z nejsilnějších základen komunistů se po zářijovém převratu stala dějištěm rozsáhlé vojenské operace, a tak získat věrohodné informace o tom, co se zde tehdy odehrálo, je velice obtížné. "Podle některých zpráv ho vojáci popravili. Dokud to však nebude naprosto jisté, budeme pokračovat. Třeba se ještě jednou objeví," nepřestává Gono doufat v návrat malíře, jehož obrazy se v posledních letech staly mezi místními sběrateli velice vyhledávanými.
Indonésie © 2009 - 2024 Marten & Louis s.r.o.
